Expedice El Gafla

El Gafla znamená v arabštině karavana. Ta naše má v plánu vyrazit na začátku září přes Rakousko, Švýcarsko, Francii a Španělsko až do Maroka. Dvě dvojkola se zapřaženými vozíky a Matějovo samostatné kolo budou asi na silnici skutečně vypadat jako bláznivá cyklokaravana a nejeden řidič či kolemjdoucí si bude nevěřícně mnout oči, zda ho nepostihla fata morgána.

Fotky z cesty

všechny fotografie>>

(celkem: 222 fotografií}

Fotografie z příprav:

všechny fotografie>>

(celkem: 8 fotografií}

po 14. července 08 v 21:03

Jiná realita

To takhle jednou čekám na autobus. Opírám se o zábradlí a čtu si v Respektu poté, co jsem si vyměnila několik slov s příjemnou postarší paní od nás ze vsi. Neznáme se jménem a při tom i zůstává.
Skupinku cestujících brzy doplňuje paní s malou holčičkou. Dozvídáme se, že holčička ztratila už čtvrté sluneční brýle. Snažím se soustředit na čtení, ale vyčítavý hlas, vyslýchající mrně, co že udělalo s "těma brejličkama" a vyhrožující: "příště tě s sebou nikam nevezmu", se dá jen těžko vytěsnit. Když už slyším stejnou otázku asi po patnácté, zkouším si představit sama sebe jako tu malou holčičku se sklopenou hlavou. Co je tak asi v tom čtyř- nebo pětiletém světě důležité? No, sluneční brýle to zřejmě nebudou.
Z úvah mě vytrhává rachot motoru a já zvedám oči k velkým oknům, za nimiž sedí, roztroušeni po celém autobuse, usměvaví dědoušci ve světlých síťovaných kloboucích. A mě napadá, nebýt zdejší, asi bych si myslela, že síťované klobouky jsou součástí tradičního oděvu, typického pro Středohoří a penzionované turisty bych nejspíš pokládala za běžné obyvatele vesnic schoulených mezi kopci. Vzápětí je tu další myšlenka, (dneska už asi nic nepřečtu), nakolik se náhodná realita okamžiku stává subjektivně přijatou skutečností, kterou pak nevědomky zprostředkováváme jako zobecněná fakta.
Protože zrovna plánujeme novou cestu, sháníme informace, kde se dá. Mozaiku nám dává dohromady pročítání nesčetných webů, vyprávění kamarádů, čtení knih a průvodců, studium jazyků,... Některá sklíčka krásně zapadají, barevně ladí k sobě. Jiná ne a ne umístit, přestože na rubu mají značku stejného obrazu. Jak je to možné? Snad se někdo podíval přes ztracené sluneční brejličky? Možná měl někdo smůlu. Možná štěstí. A možná jen my odmítáme přijmout části obrazu, které nesouzní s našimi představami a sny.
Uvidíme o čem bude příští cesta, jaké barvy nám namíchá naše realita.

[Všechny blogy autora]     

---

so 13. září 08 v 15:43

První stovka aneb Co ze stovky nevyčtete

Tak už jsme čtvrtý den na cestě. Včera jsme v Berouně v pravé poledne přesně uprostřed řeky odtočili prvních 100 km. Počasí nám přeje a dobrá nálada nás neopouští, přestože nám skřítci škodolíbci občas připravují záludné překážky. Např. když si najdem v mapě (stovce), příjemnou zkratku do Zdic, která ale náhle končí vraty, vlevo vlak vpravo řeka. Naštěstí šla přebrodit! Dnes nám zase pro zpestření cyklotrasu opepřil prudký stoupák travou zakončený železnými zátarasy a tratí bez přejezdu. Pravda z proti směru stálo upozornění: Cyklisto veˇd kolo! No, jedeme dál! Směr Březnice.

[Všechny blogy autora]     

---

pá 19. září 08 v 13:23

Karavana znovu jede

Po několikadenním odpočinku u kamaráda v Horní Vltavici znovu vyrážíme na cestu. Počasí se zatím trochu umoudřilo. Přeci jenom je lepší šlapat se slunkem nad hlavou než v šesti stupních pod šedými mraky. Z Šumavy teď máme v plánu sjet do Pasova a vydat se po Innské cyklotrase směr Innsbruck.

[Všechny blogy autora]     

---